Páta, Josef (1886–1942)
* 27. 8. 1886 Litomyšl
† 24. 6. 1942 Praha
Profesor serbskeje rěče a literatury na Karlowej uniwersiće w Praze, słowjanski kulturny prócowar, wopor nacionalsocialistiskeje němskeje okupacije.
1904–08 studij čěskeje a słowjanskeje filologije w Praze; 1909 doktor filozofije, 1909–19 wučer čěšćiny na Čěskej wikowanskej akademiji w Praze a 1919–33 na realnym gymnaziju w Praze (wot 1927 wot wučenja wuswobodźeny), lektor bołharšćiny 1917–1920 na Praskej technice a potom 1920–33 na filozofiskej fakulće w Praze, 1922 docent habil. za serbsku rěč a literaturu na uniwersiće w Praze, 1933 nimorjadny profesor a 1939 direktor wotdźěla serbska rěč a literatura Słowjanskeho seminara Karloweje uniwersity, 1939 po poručenju nacijow wotstronjeny z uniwersity, 1942 wot nich zajaty a zatřěleny w času fašistiskeho terora po atentaće na zastupowaceho reichsprotektora Reinharda Heydricha, 1947 porjadny profesor serbskeje rěče a literatury in memoriam z płaćiwosću wot 1942.
Wšostronski zajim P. wo slawistiku koncentrowaše so předewšěm na bołharsku a serbsku filologiju. Wědomostnje přeslědźi stawizny serbskeje literarneje wědomosće: „Zawod do studija serbskeho pismowstwa“ (Budyšin 1929), nadrobnje pojedna wo čěskim podźěle na serbskim narodnym wozrodźenju: „Lužickosrbské národní obrození a československá účast v něm“ (Slavia 1923–24); w rjedźe studijow wopisowaše čěskoserbske kulturne poćahi, mj. dr. „Josef Dobrovský a Lužice“ – Josef Dobrovský 1753–1829 (Praha 1929); „Z čěskeho listowanja Jana Arnošta Smolerja“ (Časopis Maćicy Serbskeje 1918, 1919, 1922); pisaše wo jednotliwcach, kotřiž tute poćahi realizowachu, tak wo A. Černým, Svatopluku Čechu, Petrje Bezruču, Janje Nerudźe, Vítězslavu Háleku, Karelu Hyneku Máše, J. E. Purkyně, J. Kolláru. Wopisowaše serbske kulturne žiwjenje po prěnjej swětowej wójnje a wuwiće serbskeje literatury a kritiki, wobdźěła 1919 informatiwnu knižku wo Łužicy a 1920 serbsku čitanku. P. doby sej trajne zasłužby wo natwar moderneje serbskeje literarneje wědomosće, wo slědźenje
čěsko-serbskich kulturnych poćahow a wo pomoc za Serbow wosebje w času, hdyž běše serbska narodnosć wot fašistow potłóčowana.
DALŠE WOZJ.: „Lužické stati“, Praha 1937 (tu tež bibliografija wot J. Měrčinka; A. Frinta wozjewi jeje wudospołnjenje w zběrniku Pardubický kraj. 700 let Litomyšle, Pardubice 1959); „Kapesní slovník łužicko-česko-jihoslovanský a česko-lužický“, Praha 1920
ŽÓ./LIT.: V. Zmeškal, Uniwersitny profesor dr. fil. Josef Páta, čěski slawista a słowjanski prócowar (1886–1942) – Lětopis A 5 (1958), str. 134-149; J. Petr, Z dziejów katedry sorabistiky w Uniwersytecie im. Karola w Pradze – Symbolae polonicae in honorem Stanislai Jodłowski, Wrocław 1972, str. 111-120; ts., Přehled vědecké, populárně vědeckě a organizační činnosti prof. dr. Josefa Páty – Práce z dějin slavistiky 5 (1979)
Nowy biografiski słownik k stawiznam a kulturje Serbow, wud. wot: Jan Šołta, Pětr Kunze a Franc Šěn, Budyšin: Ludowe nakładnistwo Domowina, 1984