Černý, Adolf (1864–1952)

Černý, Adolf

pseudonym Jan Rokyta

* 19. 8. 1864 Hradec Králové
† 23. 12. 1952 Praha

Spisowaćel, ludowědnik, literarny stawiznar, kulturny prócowar, čěski přećel Serbow, dr. h. c.
1875–84 realna šula a wučerski wustaw w Hradecu Královym; 1884–1901 wučer, 1896 přesydlenje do Prahi, 1901–22 lektor serbšćiny na Praskej uniwersiće, 1919-27 lektor pólšćiny a serbochorwatšćiny na Praskej uniwersiće kaž tež w diplomatiskej słužbje.
Č. pěstowaše słowjansku wzajomnosć w zmysle Masarykoweje politiki, załoži a wudawaše 1898–1914 a 1925–31 časopis Slovanský přehled. Jako basnik słuša k šuli J. Vrchlickeho. Wot studentskich lět zajimowaše so za Serbow, prěni króć wopyta Łužicu 1884, nawjaza šěroke wosobinske kontakty ze serbskimi wótčincami, wosebje z M. Hórnikom, A. Muku, J. Bartom-Ćišinskim a B. Šwjelu, pěsnješe serbsce a přełožowaše čěske basnje do serbšćiny, na př. Vítězslava Hálekowe „Wječorne pěsnje“ (Budyšin 1888). Ze swojimi etnografiskimi a folkloristiskimi studijemi wo Serbach doby sej připóznaće mjez slawistami. Wosebje jeho „Mytiske bytosće łužiskich Serbow“ (Časopis Maćicy Serbskeje 1890–1897) , runje tak jeho zběrki serbskich ludowych pěsnjow „Narodne hłosy …“ (Časopis Maćicy Serbskeje 1888). W knize „Lužická otázka“ (Plzen 1918) namjetuje wšak njerealistiske rozrisanje serbskeho narodnostneho prašenja. Pućowanske skicy „Lužické obrázky“ (Praha 1890) wuńdźechu tež w serbskimaj přełožkomaj.
Č. napisa dołhi rjad nastawkow ze serbskej problematiku do čěskich, serbskich a pólskich časopisow a do składnostnych zběrnikow, kotrež wopřijeja hódnu informaciju hač do dźensnišeho. Wulke zasłužby doby sej jako propagator a přełožowar do čěšćiny basnjow J. Barta-Ćišinskeho („Výbor básní“, Praha 1906, 1946) a H. Zejlerja („Výbor písní“, Praha 1894, 1945).
1907 załoži Čěsko-serbske zjednoćenstwo. Jeho zasłužby wo słowjansku kulturu buchu mytowane z wysokimi počesćowanjemi: sta so 1946 doktor h. c. Praskeje a tohorunja 1946 Krakowskeje uniwersity a běše ze sobustawom někotrych wědomostnych institucijow doma a we wukraju.
Č. běše čłon Maćicy Serbskeje wot 1887, čestny sobustaw wot 1921.

DALŠE WOZJ.: „Wobydlenje łužiskich Serbow“ – Časopis Maćicy Serbskeje 42 (1889), str. 97–135; „Stawizny basnistwa łužiskich Serbow l“ – Časopis Maćicy Serbskeje 61(1908), str. 3–64 b; 63 (1910), str. 3-48; „Lužice a lužičtí Srbové“, Praha 1912; „Serbske wobrazki“, Budyšin 1923; „Serbske hobrazki“, Chośebuz 1930.

ŽÓ./LIT.: J. Cyž, Adolf Černý. Antologija jeho dźěłow, Budyšin 1958 (tu tež bibliografija); J. Petr, Adolf Černý als Lektor für Sorbisch an der Universität Prag – Lětpois B 23/2 (1976), str. 161–170

Nowy biografiski słownik k stawiznam a kulturje Serbow, wud. wot: Jan Šołta, Pětr Kunze a Franc Šěn, Budyšin: Ludowe nakładnistwo Domowina, 1984